top of page
Vyhledat

Z nitra ven

Článek pro magazín Jóga Dnes listopad/prosinec 2022



A máme tady poslední z pilířů dlouhověkosti. V minulých dílech jsme si pověděli o tom, co a kdy jíst, jak se naučit zdravému spánku, jaký pohyb volit a jak se starat o svou mysl, aby se nestala naším pánem ale dobrým společníkem. Posledním tématem měl být osobní růst, ale dlouho jsem nad tím přemýšlela a rozhodla se to ho trochu pozměnit.


Ukázali jsme si mnoho tipů s tím, jak se o sebe starat, a jak se v dobrém zdraví a spokojenosti dožít více let. Všech pět pilířů jsme zacílili sami na sebe a na zlepšení svého osobního světa, neboť stále věřím, že veškerá změna, kterou chceme v životě vidět musí v první řadě vycházet z nás.


Pozornost stáčím z nitra ven


Ovšem nyní je čas se podívat ven, podívat se do světa, na naši Planetu Zemi, na lidstvo jako celek a také svou pozornost přiblížit do svého nejbližšího okolí, k našim milovaným a občas i zapomínaným členům rodiny. Někdy tak moc chceme poznávat a objevovat nové vztahy, světy a životy že zapomínáme na ty, díky kterým tu ve skutečnosti jsme, zapomínáme na to, že při pohledu do vzdálených míst přehlížíme místa rodná a tolik krásná. Je mi jasné, že ne všichni jsme se narodili do Země, ve které chceme strávit celý svůj život, to je v pořádku. Ale věřím, že jsme si již uvědomili to, že před sebou nikdy nikam neutečeme a problémy na nás dříve či později dolehnout kdekoliv na světě. Spokojenost je stav vnitřního nastavení, není to nová dovolená, a dokonce ani ta kabelka nám slastný pocit nezajistí navždy, ruku na srdce, většinou nám ho zajistí tak na týden, možná na měsíc.


Čím přispějeme


Otočme se a podívejme na svět kolem sebe, chceme žít déle, ale budeme tím pro Matku Zemi přínosem nebo spíše zátěží? Co můžeme udělat proto, abychom zlepšili svět kolem sebe? Dopadají na nás informace o tom, co se děje na konci světa, ale již i velmi často v blízkosti nás. Ano je to mnohdy smutné a přináší to s sebou pocity úzkosti. Je ale nutné se více než do dálek, podívat do okolí kolem sebe. Je to něco, co bych si přála, aby udělal každý z nás, nebo alespoň každý druhý. Není třeba se do historie Země zapisovat velkými činy, oni právě ty malé kroky, každodenní rozhodnutí konané vědomě a s laskavostí k naší Zemi jsou mnohem důležitější, než velká a okázalá gesta. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby někdo přiměl „mocipány“ aby se konečně podívali na to, kolik toho napáchala hamižná touha po tom mít víc nul za čísly na jejich účtech. Tolik jsme se s tím natrápila a navztekala (vhodné slovo pro článek by nejspíše mělo být „nazlobila“, ale bylo by moc slabé). Musela jsem dojít k závěru, že nemohu ovlivnit všecko, ale mohu ovlivnit něco, a to něco je velmi důležité. Je to okolí, ve kterém žiji, lidé se kterými se častěji i méně častěji scházím. A jak je ovlivňuji? Tím, že jdu příkladem, nechci kázat vodu a pít víno a neříkám, že jsem v tom stoprocentní a sem tam si toho vína neloknu, ale s rozmyslem jednám a pracuji na tom, aby to moje žití bylo pro Zemi potěšením, a ne dalším břemenem.


Co můžeme udělat?


Třídění asi všichni známe, to nemusím znovu zmiňovat. A ano vím, právě jsem ho zmínila. Můžeme se podívat do svých skříní a domovů obecně, kolik kupujeme věcí a kolik jich vyhazujeme, kolik jich skutečně potřebujeme a kolik jich nikdy nepoužijeme? Co za jídlo se nachází v našich spížích a lednicích? Odkud to jídlo pochází? A kolik toho končí v koších? Jak moc jsme ochotní sáhnout si na svůj komfort a vyjít do práce po svých, nebo na kole? Kolik chemikálií doma používáme a kolik jich nanášíme na svá těla? Když vidíme odpadky v přírodě, sebereme je, nebo je tam necháme dál povalovat? Každý můžeme udělat něco ovšem ač je ten vytříděný obal super, tak je dobré se zamyslet, proč jsme něco v obalu vůbec koupili a jestli by nešlo bez toho. Je nutné se více zamyslet nad svým konáním a žitím. Jít do hloubky a udělat změny, pro někoho možná velkého, pro jiného už menší. Jít příkladem druhým a hlavně dětem. Ať zde nezačne platit rčení „Po nás potopa.“


Příležitost k uvědomění


Mým přáním je, aby pro nás byl tento článek a toto poslední téma dlouhověkosti příležitostí k uvědomění si toho, proč vlastně chceme žít déle. Já vím, že teď mnozí z vás zakroutí hlavou a řeknou si, jestli jsem se nezbláznila. Jasně, že chceme žít déle, co to je za otázku. Dobře, máme jasno v tom, že bychom rádi žili delší život. Ale co do tohoto světa svým delším žitím přineseme? Přináší toto přání dlouhověkosti vyšší cíl nebo vás zkrátka jen zajímá co Netflix a Apple vydají za sto let? Čím přispěje naše delší bytí planetě Zemi? Čím přispějeme druhým lidem? A proto se zamyslete a odpovězte bez impulzů: „Proč chci žít déle?“


„Miliony lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí co mají dělat, když v neděli odpoledne prší.“

Susan Ertz


Čas, který se děje TEĎ


Myslím, že existuje ještě jedno mnohem větší téma, než je samotná dlouhověkost a tím je to, jak trávíme svůj čas. Dokážeme naplno využít dní a chvil, které jsou nám každou minutou dány, anebo je promrháme? Dokážete vnímat ten čas právě teď, který máte? Vrátit svou mysl do přítomnosti? Uzavřít minulost a nechat budoucnost se přirozeně stát? Kolik chvilek jste si plně uvědomili? Kolik z nich bylo prožitých naplno? A hlavně v kolika z nich jste skutečně byli přítomní a vědomí si sebe a svých činů? Kdy jste skutečně žili a život cítili v každé buňce svého těla teď a tady?


Plně přítomní


Vy-užívejte nejvíce chvíle, které jsou teď. Stáhněte mysl z minulosti i z budoucnosti a uvědomujte si vše, co se děje teď, co teď cítíte, jak se cítíte, co děláte, proč to děláte, kam vaše práce směřuje, jak se cítíte ve svém těle. Udělejte vše proto, abyste v každém přítomném okamžiku zůstávali co nejdéle, pracujte se svou myslí. Mnoho lektorů, mentorů a koučů vám v tom může pomoci, pokud budete chtít. Existuje nepřeberné množství meditačních i koncentračních technik, návodů i kurzů. Každý si tak bez výmluv může vybrat co mu nejvíce vyhovuje. Ale myslete na to, že ten největší díl práce musíte udělat sami svou praxí. Soustřeďte se na přítomnost, jen v ní se odehrává život a je to přesně ten život po kterém tolik toužíme, aby trval déle.


Naše životy se dějí v rychlosti, ve shonu a mnohdy vzpomínáme večer na to, co jsme vlastně dělali ráno. Proč? Protože jsme to nevnímali.


Myslím, že toho pro tento článek bylo řečeno dost a více slov by vám už možná jen motalo hlavu a odvádělo od toho nejdůležitějšího, co jsem vám zde chtěla předat. A co to vlastně bylo? Uvědomte si svůj život, jak ho žijete, čím svým žitím a jednáním přispíváte světu, čím přispíváte druhým lidem? Zda neutíkáte za časem „až“ svému životu - „až“ nakonec už nebude kam běžet. Přeji vám ať je každý krok, krokem vědomým a ať každým krokem přicházíme více k sobě samým a k uvědomění si toho, že více než ničit, máme začít znovu tvořit.


S přáním krásných dní


Lenka Eliška Petrikovičová










bottom of page