Versailles …

Vzpomínka na 14. červenec 2017

Versailles …


(Psáno 19.7.2017 v kavárně a Tvořílně u Dvou vran – nové vlasy)


Jelikož jsme se nechtěli zdržovat v těch zapovězených davech na slavnostech pády Bastily pod Eifelovkou, tak jsme naplánovali předem výlet na Versailles. Sídlo tolik opravované, znovu-povstávající a padající v čase. Sídlo, které vzniklo z bažin a velké vůle Ludvíka XIV. S mírnou nevolností jsem nasedla do vlaku – RAR, který nás dovezl přímo před kouzelné sídlo. Ten den poprvé mě začala udivovat velikost, dech-beroucí rozlehlost a neuvěřitelná propracovanost Francouzských staveb a zahrad.



Už doma jsem hltala všechny ukázky a videa z Versailles, a tak mě moje snová mysl opět trochu převezla. Nebylo to velké ale obří, rozlehlé a s milionem turistů. Řada se táhla jako had od vchodu k východu v sedmi zatočeních… Podlomovala se nám kolena. Mě kvůli majestátnosti a úplně novým příběhům a Jirkovi kvůli cenám a té frontě, která skutečně byla neuvěřitelná a vypadala tak na dvě až tři hodiny – porovnávali jsme ji s Porta Venturou ve Španělsku. Ale slečna nás ujistila, že se to skutečně jen zdá a že celé čekání trvá cca čtyřicet pět minut. A tak mi dal Jirka nádherný před-narozeninový dárek. Dal mi Versailles, jeho chodby, vzduch, zahrady, touhy, vášně, tajemství, příběhy a také mou úplně první Pařížskou makronku s malinovou příchutí. Dal mi tím mnohem víc, než si jen dovedl představit. Dal mi část minulosti v přítomnosti. Dal mi nahlédnout do života krále slunce, rozmazleného, vybíravého, zhýčkaného a přesto chytrého. Nikdo jiný by tohle nezvládl tak dobře jak on. Chtěl-li něčím zanechat ohromnou stopu v historii, tak tímhle se postaral o její nejhlubší provedení.



Versailles musíte vidět a musíte ho procítit. Jo bude tady „milion šest“ lidí, ale víte co? Vykašlete se na ně. Nestrkejte se, počkejte i chodby vyprávějí. Jsem ve Versailles. Zámku, v jehož chodbách zní lahodnými tóny francouzský jazyk. V zámku, kde se odehrávalo zlé, nechutné a krásné. Kde se psala historie, románky, kde to bylo moc drsné a moc jednoduché. Kde se žilo a o život se bálo.

A ty zahrady! Nedovedu to ani vypovědět. Fontány jsme viděly jak puštěné, tak v klidných stavech. Přemýšleli jsme o to, že sem každý večer musí vběhnout regiment těch nejšikovnějších zahradníků, aby to tu stále vypadalo tak dokonale, tak upraveně, tak monstrózně, ladně a královsky. Na chvíli, na den, jsem se stala někým jiným. Byla jsem vánkem probíhajícím zámecké chodby a byla jsem vodní nymfou chladící se o chladné vody fontán. Byla jsem tam, uchozená, unavená, ale šťastná a naplněná novými touhami, sny a příběhy. Ta rozlehlost paláce mě uchvacovala a já jsem chtěla projít každou chodbu, každý roh, každé sklepení a každý tajný tunel. Bylo mi jasné, že je zde mnohem více, než můžeme my smrtelníci momentálně vidět.



Zamilování, úžas i hrůza. To vše jsem pociťovala.


A i v těch nejdivočejších snech jsem nevěřila tomu, že se podívám dovnitř. Ale i v těch nejniternějších jsem doufala a přála si vidět vše. A sny se mají plnit a přání prožít. Ten můj největší sen, mě sem dokonce i vzal.

Sny se mi od příletu jen plnily a velký dík patří mému největšímu snu (Jirkovi) To on mě po zdlouhavé frontě na záchod ve před Vstupem do Versailles oznámil, že mi koupil před-narozeninový dárek. Vstupenku do celého zpřístupněného zámku a jeho zahrad. WAU! Prostě jsem nevěděla, jak mám dostatečně poděkovat, a tak jsem skoro celou hodinovou frontu jen opakovala „Děkuji, děkuji, děkuju.“


Procházeli jsme chodbami, ve kterých mě občas jímala až hrůza. I když jsem si moc přála zůstat déle, tak představa toho, že bych zde měla strávit noc mě děsila. Všechny oči z obrazů na nás upírali své pohledy a já se skoro až bála jim pohlédnout do tváří. Skoro mi přišlo, že na mě začnou mluvit. Tahle doba opravdu existovala? S takovou módou, účesy a stylem? Ženy vypadaly mnohem starší, než ve skutečnosti byly, dokonce i děti vypadaly jako malý dospělý. A ty šedé vlasy… opravdu je měli anebo to byly jen paruky?

A muži? Ti vypadaly neskutečně zženštile, rozmazleně, nabubřele. Ale chápu, že se nebudete nechávat malovat s výrazem nesebevědomého mamánka.



Trochu mě jímal úděs z místností, ve kterých se toho tolik dělo. Už jsem vyrostla z romantických pohádek, které mě ale možná ještě trochu kolují v krvi. Chtěla bych se alespoň na jeden celý den vrátit do minulosti a vše pozorovat jako neviditelný host…


Versailles

Ta velikost

Ta rozloha zahrad

Ty fontány

To vybavení

Ta majestátnost

Ta děsivost

Ten luxus

Ty ohromné rozměry pláten a rámů

Tolik zlata!

Ty naprosto realisticky vypadající sochy

Tak málo místa na projití…

Tak málo času na snění…


Jsem neskutečně vděčná, že jsem tu mohla být. Vidět a cítit na vlastní kůži mrazení z té velkoleposti – já vím, pořád to opakuju, ale ono to opravdu jinak nejde. Pochopíte až uvidíte.



Skryté příběhy, tajemné jazyky, šifrované zprávy…


Vše původní hovořilo a dýchalo vším, pro mě, tolik lákavým k poznání.


A teď odbočím. Pokud nejste klasičtí svačináři, tak se nebojte že na Versailles umřete hlady. Je tady opravdu překrásná restaurace Angelina, která funguje i jako bufet ve kterém zakoupíte bagety a saláty na cestu. A také kávu – nepočítejte s cappuccinem, to tady opravdu moc nezají, za to dostanete dobré dvojité kafe s mlékem, makronky a úžasně vypadající dortíky a zákusky, které se u nás jen tak nevidí…





Ceny jsou stejné jako v samotné Paříži. Káva se pohybovala kolem 4 euro a bageta kolem 6 euro. Makronka byla za 2 eura a dorty – uf ty si pořádně nevybavuju, myslím že kolem 5 euro – záleželo na druhu.

V restauraci jsme nebyli ale jejich nabídka bude jistě k vidění na stránkách Versailles...


Mimochode… V Angelině mě neuvěřitelně dostaly prosvícené, vyřezávané vitríny s dárky a drobnostmi. Byl to přesně ten styl, který bych chtěla mít doma, jen teda nevím, kam bych ho dala…

Samotné zahrady Versailles je kapitola sama pro sebe. Ale chci Vás o něco požádat, až pojedete do Versailles a navštívíte i zahrady – lístek můžete zakoupit i odděleně, tedy pouze zámek nebo pouze zahrady. My měli jeden na vše.


Takže až ty zahrady navštívíte, tak se prosím vás nežeňte bezmyšlenkovitě ke všem fontánám a do všech koutů. Projděte si je s klidem, plným vědomým a naprosto zapnutým vnímáním. Tohle stojí za to. Na co mít miliony fotek a až následně si prohlížet krásu, které Vás z obrázků už tolik neohromí. Buďte tady a teď. Klidně foťte ale nezapomeňte vnímat. Fotka Vám pak může vdechnou zpět pocity, ale už je nevytvoří takové jaké je dovede stvořit reálné místo působící ve své přirozenosti jen na Vás. Tak si ho užijte a prožijte.


A láskou a vděčností


LP Angel














#versailles #paris #pariz #cestujeme #travel #cestovatelka #milujizamky #monumentalnost #dechberouci #angelina #versaillesangelina #lpangelyoga #francouzskezahrady #ludvik #parizskaelegance #venkovskesidlo #marieantoinetta #zamecek #covidetvparizi #francouzskakrasa #angelinaparis

O mě 
Chci dostávat novinky
  • White Facebook Icon

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com