Pohyb
provází mě už půlku života řekla bych…
nikdy jsem nebyla vrcholový sportovec… ale byly doby, kdy jsem dřela do úmoru, několik hodin denně.
Proč?
Sama sebe se ptám a odpovídám si jemným úsměvem… tím vědomým… tím, že teď už vím… to, co mi dříve unikalo, co jsem možná vědomě přehlížela.
Stále se hýbu několik hodin denně ovšem teď už vím proč. Doopravdy proč.
Brala jsem pohyb jako nutnost k dokonalé postavě, dneska ho beru jako radost a možnou volbu. Beru ho jako výzvu i jako dar. Ohromný dar.
Když se nemůžete hýbat a když vám všechno zakazují, tak si uvědomíte, jak cenné bylo jít se projít do parku, dojít na nákup, jít běhat, jezdit na kolečkových bruslích nebo kole… najednou je to všechno luxus… luxus který dává zdání nedosažitelnosti… jenomže když jste ho ochutnali, tak se s ním velmi špatně loučí. Ta propast zvaná „nemohu“ je hluboká a temná. Tak temná, jako nejtemnější část vaší duše, do které je potřeba přinést světlo. Kterou je potřeba vynést ven a uzdravit… a bolí to, a pálí to, a vy brečíte a jste zoufalí… ano to přesně jste… a můžete být… jen nesmíte ztratit víru… víru, že je to přechodný… že vám nikdy není naloženo více, než coby jste byli schopni unést… tak to je… A ta víra vám dá sílu… sílu vstát přes všechna „ne“ a přes všechna „nemohu“ a „nesmím“… sílu zkoušet, znovu budovat, znovu vstávat a znovu padat… a dá vám také moudrost… nemusí to být nutně moudrost velkých mudrců a řečníků… ale bude to vaše moudrost k vašemu životu… a to je k nezaplacení…
Vždy se snažím za pohyb mého těla poděkovat, protože vím, že to tak být vůbec nemusí… že to tak být nemuselo.
Cenit si každého kroku, každé ásany, každého odstrčení se na bruslích, šlápnutí do pedálů, zdolávání kopců a hor…
Jen si to uvědomit… jak velký zázrak pohyb je.
A vtipné je, že mi to nejvíce připomíná můj přítel vždycky když hudruju, že se nemohu dostat dál, že mi nejde překročit určitý bod… a je to v tu chvíli pro mě (samozřejmě) životně důležitý… jen se na mě podívá a oznámí, že se mám ohlédnout za tím, co jsem už dokázala… co mám za sebou… pak se na chvíli zamyslím a uznám, že pravdu má ten můj kulišák… vděčnou chvilku zabije větou: „A jestli se tam chceš mermomocí dostat, mysli na to, že jsem pil a nemůžu tě odvézt na pohotovost.“
….
Toliko k dnešní moudrosti :D
S Láskou a přáním všeho dobrého
LP Angel