- 20. 11. 2018
- Minut čtení: 3

Onko festival jógy 2018, studio Karma jóga

V sobotu 17.11.2018 jsem měla tu čest se zúčastnit krásné akce nazvané Onko festival jógy jako dobrovolný fotograf a "čajovařič" :).

Což mě přivádí k jednomu tématu, které se kolem mě vznáší.

Dobrovolnictví.

Ukázalo se, že v reálném světě (rozuměj nejógovém světě :) ) u mých známých a příbuzných toto slovy vyvolává rozpaky a nesouhlas.

První otázka byla: "Ty jo tys tam byla jako fotograf, to je dobrý a za kolik?"

S lehkým úsměvem jsem na ně koukala a znovu pronesla "Byla jsem tam jako dobrovolník."

Sledovala jsem tvář člověka přede mnou, jak se mění, když přichází na to, že jsem tam s foťákem tajtrdlikovala ZADARMO!

Ukázalo se, že dělat něco zadarmo, je na nic, špatný a nikdo nechápe, co z toho jako mám.

Nechápavá tvář to vyzkoušela ještě jednou: "A tak jsi za to aspoň něco dostala ne?"

Zamyslela jsem se

"Ano vlastně dostala. Byl mi darován čas v krásném studiu, poznala jsem plno inspirativních lidí a milých instruktorů. Opět se mi potvrdilo, že kolik instruktorů je, tolik druhů jógy existuje. Viděla jsem, jak vedou hodiny svým srdcem, jak jsou jedineční a jak to promítají do své lekce. Dostala jsem zkušenosti, kontakty, úsměvy, radost, inspiraci... dostala jsem to nejcennější, totiž čas. Čas s nimi."

Nebudu už asi popisovat tváře mých známých. Tohle jim nestačilo. Stále mě nechápali a po téhle odpovědi mě začali považovat za blázna...

Pravdou je že kdyby mi tohle někdo řekl před rokem, tak se na něj budu dívat asi stejně.

Jsem "vychovaná" v tom, že pokud nějaká činnost nevydělává, tak je zbytečná...

"Ty kreslíš? A proč? To chceš pak prodat? Ne? Tak to je na nic..."

A takhle to bylo se všemi koníčky. Zamotala jsem se do klubíčka výdělků a začala zapomínat na to, že mě to kdysi i bavilo.

A tak to klubíčko postupně odmotávám. Doma se mi hromadí obrázky, fotografie, knihy, "šuplíkové povídky a příběhy" a já je dělám jen pro sebe. Proto, že to mě to baví.

Díky tomu, že jsem začala jógu "studovat" jsem znovu přehodnotila hodně věcí. Vymanila jsem se z představ, které mě držely u dna a díky jejich odvázání jsem začala jít po své životní cestě s větší lehkostí.

Jasně, že vás dobrovolnictví neuživí, je to něco navíc. Něco, co potěší duši a srdce.

A vy darujete to nejcennější, co máte - ČAS

Tímto bych asi kapitolu o dobrovolnictví uzavřela a ukázala Vám, jak skvěle jsme se na ONKO festivalu měli.

Načerpejte inspiraci a příští rok se na Vám budeme moc těšit.

Jako první na seznamu byla Katarína Mikulandová a její ranní lekce s názvem "Zobuď sa!"

Druhá přišla Lucie Königová s "Odvahu v pohybu a pocitu"

Třetí přišla Verunka Carmanová a teď bude následovat VELKÁ OMLUVA

Na této lekci jsem jako fotograf nebyla. Ne že bych zapomněla nebo že bych se Verunku rozhodla sabotovat, to ne.

Jen jsem si uvědomila, jak jste se vy, praktikující jógu, snažili vypadat na fotkách dobře. Většina z Vás se před foťákem upravovala, rovnala a tahala pozici z jazykem, jen aby jí dovedla k dokonalosti.

Všimla jsem si, že odpoledne jste to už nedělali a já se nedivím. Vím jaké to je cvičit na festivalu celý den a dá to zabrat. :)

Verunka měla lekci Calm & Quiet (jin jóga)

A já jsem chtěla abyste se doopravdy naladili na svá těla, protáhli je, odpočnuli si (pokud to šlo), zrelaxovali se a mysleli jen na to, co se děje uvnitř vás. Ne na to, že tam pobíhá šílená ženská s foťákem a vy musíte vypadat dobře, protože Bůh ví, kam to dá.

Já to dříve dělala taky. A zjistila jsem, že jsem si ten festival skoro vůbec neužila. Dokonce jsem trnula, kde ta fotka bude a pořád dokola hlídala stránky těch, kteří festival pořádali.

Už jsem z toho vyrostla.

Mám pro Vás jednu radu: "Je to o Vás a pro Vás, tak si to užijte."

Když jsem kolem Vás chodila, tak jsem se snažila vyčíst z tváří kde fotit mohu a kde ne. Snažila jsem se našlapovat tiše a ničím Vás neomezit ani nerozhodit. Snad se mi to povedlo a pokud ne, budu ráda za zpětnou reakci.