Už to bude pár let, kdy jsem objevila praxi jin jógy. Byla pro mě tak nová, tak hluboká, výživná a uklidňující, že jsem jí úplně propadla a před rokem si udělala lektorský kurz. Ač miluji pohyb a akci, tak v praxi jógy mě to přirozeně vede více k meditacím a hlubšímu vnímání světa a hlavně sama sebe.
Chtěla jsem v tomto příspěvku napsat “technicky” co to ta jin jóga vlastně je, ale stále to nebylo ono. Dovolte mi tedy praxi jin jógy představit mýma očima, autenticky a bez velkých teorií
Vždy vnímám, že si potřebuji připravit prostor, vyvětrat, zapálit svíčky nebo vonné tyčinky a někdy i očistit místnost či sebe paolo santem, nebo bílou šalvějí. Usedám do meditačního sedu a začínám vnímat propojení se svým tělem. V rohu hraje velmi jemná instrumentální hudba a já se pomalu nořím více do přítomnosti. Vnímám prostor kolem sebe, svou zónu komfortu, slyším zvuky a vnímám vůně, ale nehodnotím je, a přecházím s pozorností blíže k tělu. Pozoruji pocity, které ze svého těla mám, pozoruji a vnímám místa která jsou v napětí a pomalu s láskou je uvolňuji.
A není nic než teď a tady a já to vnímám. Co je teď a tady skutečně důležité? Kým jsem ve své pravé podstatě? Jaké masky zde sundavám? A proč je držím před světem?
Další část věnuji pránajámě a mantrám. A poté volně přecházím do první jinové pozice. Každá má lekce nese určitý záměr toho, co chci podpořit. Ať je to otevření srdce či kyčlí, uvolnění zad, práce s čakrami či dalšími energiemi. Vnímám s každým začátkem své praxe, co právě potřebuji a na to se v následném čase soustředím.
Jinová ásana se nedrží silou. A tak se s každým výdechem do ní nořím a nechávám se vést gravitací. Cítím přirozený diskomfort a hledám svou zónu komfortu, hranici, kde je pro mě ještě v pořádku být a setrvat.
Nastavuji čas od 3-8 minut a nechávám se vést svým tělem. Vnímám jak dech prochází a vnímám, jak se cítím - právě teď a právě tady.
A má mysl mi začíná předhazovat, co vše bych měla právě teď dělat “užitečnějšího”, co ještě není hotové, co je třeba začít, koupit, kým je třeba se stát. Začnou proudit obrazy z minulosti a začnou proudit scénáře budoucnosti. A připomínám si zas a znova, že já jsem ta, co ovládá mysl. Je to nástroj v mých rukou a je jen na mě, zda se stane mým pomocníkem, nebo tyranem.
Občas jsou dny, kdy je to náročnější ale jsou i dny, kdy to jde lehce. Ty náročné dny mě připomínají cestu na kterou jsem vyšla a práci, která přede mnou ještě je a ty lehčí dny mi ukazují, jak sladké ovoce tato cesta a práce přináší.
Vím, že mě mysl vede směrem, který jsem si nevybrala já, a tak se navracím. Opakovaně, zas a znovu opouštím scénáře, domněnky a iluze… nahlížím ke svému srdci a naslouchám tichu. Snažím se a zároveň vím, že silou nic nezmůžu, a tak se nadechnu a uvolňuju. Do svého těla, do své mysli a do jediného času, který skutečně mám.
Každou minutou - jsem
A jsem to já, kdo rozhodne o mém životě.
Eli
Informace navíc:
Jin jóga bude součástí lekcí na HeroHero