Článek pro tištěný magazín Jóga Dnes leden/únor 2022
Jak jen být a si užít přítomnost s tím, co je? Někdo zakroutí hlavou a řekne: „Vždyť to je jasné, že jsem, když tady dýchám a žiju.“ Ale opravdu jste? Na kolik procent byste řekli, že jste ve svém životě? A teď pozor – v životě přítomném.
Mnoho času nám bere minulost a budoucnost. Pokud svou mysl netrénujeme a necháváme jí cestovat z jednoho kouta času do druhého. Tedy z minulosti do budoucnosti, tak ve skutečnosti nejsme tady, nejsme ve svém životě.
A to je jedním z důvodů proč se nám život zdá občas moc chaotický, rozlítaný, složitý, neuchopitelný a těžký. Máme pocit, že stále něco řešíme, někam jdeme, pobíháme. Naše mysl se v tom vyžívá ale naše duše trpí a dává nám signály přes tělo nebo přes psychiku, že je nutné se zastavit, odpočnout si, navrátit se do rovnováhy, protože k akci neodmyslitelně patří klid.
Proč je těžké jen být? Protože nejsme uzemnění. Ono to vlastně až tak těžké není, chce to trpělivost, pozornost a hlavně pravidelnou praxi. Tak, jako trénujeme tělo je potřeba trénovat i mysl a troufnu si říci, že v této době je opravdu důležité se na trénink mysli zaměřit. Kolem nás je stále plno lákadel, výzev, věcí, zážitků a cest, které „nutně“ potřebujeme. Opravdu to tak je? Nebo jsme to jen viděli v reklamě a na instagramu a podlehli jsme iluzi, že právě to nás učiní šťastnějšími?
Zde je další odpověď na to, proč je těžké jen být. Pokud nejsme ukotvení, uzemnění ve svém životě, v přítomnosti a vědomi si sami sebe a svého těla tak nás svět a lidé okolo mohou strhávat do různých her na zážitky či vlastnění.
A tak si pojďme zodpovědět pár otázek:
„Kdy jsem se opravdu rozhodovat srdcem?“
„Kdy jsem v hloubi duše vědět, že na to místo chci opravdu jet/jít a kdy mě ovlivnilo okolí a potřeba mít to taky – vidět to taky?“
„Opravdu potřebuji všechny ty věci, které se kolem mě prezentují?“
„Inspiruji se nebo závidím a chci být lepší – mít víc?“
„Když se rozhoduji jsem ve svém středu nebo se nechávám ovlivnit názory ostatních?“
Zkusme někdy jenom být. Najděme si prostor ve svém harmonogramu a buďme. Ne není to o tom, že vezmu knihu, telefon nebo jdu cvičit. Ne, je to o tom, že jen jsem. Pozoruji okolí a nehodnotím ho, pozoruji i to, co se děje v mém nitru a nehodnotím to. Vypnu telefon a jen jsem, nic víc.
Kdo prosté bytí již někdy zkoušel tak ví, že to tak jednoduché, jak se na první dobrou řekne není. A právě v tomto bodě nám může být velkým pomocníkem právě praxe jógy. Pojďme nyní vypustit ásanovou praxi a podívejme se na další stupně Pataňdžaliho systému jógy.
Vezmete to od začátku
Pojďme se na chvíli usadit a zamyslet se nad Jamou a Nijamou. Vytvořte si příjemný prostor a dejte si čas. Klidně si k ruce můžeme vzít blok a tužku a zapisovat si podněty a myšlenky, které k nám budou přicházet.
Jamy jsou známé také jako etická a morální doporučení pro člověka k očistě jeho mysli.
Ahimsa – nenásilí.
„Kdy jsem sám sebe tlačil někam, kde jsem se cítil silně nekomfortně až velmi špatně?“
„Kdy jsem sám o sobě nebo o druhých smýšlel zle, ublížil myšlenkou?“
„Jaké myšlenky podporuji ve své mysli?“
„Je má ásanová praxe v souladu s mým tělem nebo se tlačím do formy, která pro mé tělo není vhodná?“
Ahimsa je o nenásilí páchané na druhých ale i na sobě samém. I myšlenka na ublížení, nepřejícnost, závist nebo zlo je násilí, které zasazujeme do své mysli. A co zaléváme to roste.
A tak tedy: „Co zaléváte ve své mysli.“
Satja – pravdivost
„Kde lžu sám sobě?“
„Kde lžu druhým?“
„Kde nasazuji masky a hraju divadlo na lepší já?“
„Kolikrát jsem řekl ano na něco kde duše jasně volala ne?“
„Kdy lžu sám sobě, že nemám čas na praxi?“
Žijeme-li v pravdě, žijeme prostě a jednoduše. Nemá smysl předstírat, že jsme někdo jiný. Buďte sami sebou, ostatní role už jsou obsazené. Navíc, když lžeme musíme si pamatovat co jsme komu řekli. A nezapomeňte na to, že lež má krásné nohy a vždycky se jednou provalí. Většinou lžeme – přidáváme si, když chceme dokázat, že jsme lepší, že jsme někdo. Jenomže to už nejsme my. Rok od roku si u lidí více cením jednoduchosti, autenticity, prostoty a obyčejnosti. Protože to je krása jednoduchosti života. Bytí v pravdě a tím se přiblížit k sobě samé.
Astéja – nekradení
„Ukradl jsem někdy něco?“
„Kdy jsem převzal myšlenku, která nebyla moje a prezentoval ji jako svou?“
„Kdy beru čas sobě i druhým?“
„Kdy předělávám druhé lidi k obrazu svému a tím jim beru je samotné?“
Čas je to nejvzácnější, co máme. Nikdy ho nemáme více než právě teď. Nakládejme s ním rozumně, investujme ho, hýčkejme si přítomnost. Věnujme čas smysluplným věcem, sebepoznání, kvalitní konverzací, učení se, meditacím, kvalitnímu odpočinku, s láskou připravenému jídlu. Neplýtvejme ho na honbou se za věcmi, které nepotřebujeme, na pomluvy a zlé činy.
Aparigraha – neulpívání
„Na čem moc lpím?“
„Co moc držím?“
„Koho držím proti jeho vůli“
„Jaké myšlenky nechci nechat jít.“
„Jaké bolesti je třeba vyřešit a opustit?“
„Komu potřebuji odpustit.“
Pokud držíme staré a nefunkční přesvědčení, myšlenky či vztahy tak nelze očekávat že nám do života přijde něco nového. Nové nemá prostor přijít. Chodí kolem nás a čeká kdy už konečně od-pustíme to nefunkční. Nedržme se starých přesvědčení. Změna je život a kdo ji odmítá, odmítá tím i život. Nechte to jít, nelpěte na tom. Život je proud pulzující energie, položte se do něj a nechte se vést.
Brahamčarja – zdrženlivost
„Kde moc hamtám?“
„Kde plýtvám svou energií?“
„Kolikrát jsem se zbytečně přejedl nebo přepil?“
„Jsem věrný nebo střídám partnery jak na běžícím pásu?“
Zdrženlivost je v životě důležitá. Učte se nebýt jak velká voda, které vše semele a pak po ní zůstane jen nepořádek. Když se moc přejíme, naše mysl bude těžká, zamlžená a nebude se nám snadno rozhodovat. Kde vznikají pocity se přejíst? „Jít s každým“? Jsou to ukryté bolístky a emoce, které nemáme vyřešené. Posviťme si na ně a učiňte kroky k jejich uzdravení.
Nijamy jsou doporučení k tomu, jak se chovat sám k sobě, svému tělu, duši i mysli.
Sauča – čistota
„Mám kolem sebe uklizeno?“
„Jak se cítím ve svém domově?“
„Provádím pravidelnou hygienu a očistu těla?“
„Vracím se do svého nitra a očišťuji staré křivdy?“
„Pracuji na své mysli a vytrhávám plevel zlých myšlenek?“
Čistota ale také ne-zahlcenost domovů věcmi je velmi důležitá. Prostor, ve kterém žijeme nás ovlivňuje. Ale stejně jako na vnější stránku se tu zaměřujeme i na vnitřní svět. Na co myslíme tím se stáváme. Pracujte se svou myslí a dělejte pravidelný úklid v myšlenkách. A pozor si dáváme také na zahlcenost informacemi.
Tapas – trpělivost, řád a disciplína
„Kolikrát jsem nedokončil svůj projekt?“
„Kdy jsem byl líný a vymluvil se na málo času?“
„Kdy ztrácím disciplínu?“
„Jak často se pro něco nadchnu a po týdnu o tom už nevím?“
„Skáču z projektu do projektu a nestíhám je uzavřít?“
Disciplína a řád jsou velmi důležitými společníky na naší cestě ke klidu. Chceme-li se něco naučit musíme to praktikovat a opakovat. Bez toho se nám to pod kůži nedostane. Neskákejme z projektu do projektu od jedné motivační knihy ke druhé. Pokud nás kniha, kurz, myšlenka opravdu oslovily tak je dál rozvíjejme, praktikujme a pokud začneme padat k výmluvám, tak si vzpomeňme, proč jsme začali. Možná vyměníme učitele, možná vyzkoušíme jinou knihu. Ale to, co jsme se dozvěděli odžijme.
Svadhjája – samostudium
„Učím se?“
„Nezaspal jsem na jednom bodě?“
„Posouvám se životem dál?“
„Kde se ve svém životě nacházím?“
„Žiji svůj život nebo žiji život jiných či podle druhých?“
„Co mohu udělat, proto abych se stal lepší verzí sám sebe?“
Vzdělávání nám rozšiřuje obzory, přináší nové myšlenky, podněty k přemýšlení a ke změnám, propojuje nás s novými lidmi, posouvá nás v životech kupředu. Krom studia vnějšího – školy, kurzy, knihy, workshopy, nezapomínejme ani na studium vnitřní, dle mého pohledu to nejdůležitější. Praktikujte átmavičárju – neboli sebe-dotazování.
Íšvarapranidhána – mít víru a uctít Boha v sobě
„V co věřím?“
„Jak pevná je má víra?“
„Dělá ze mě má víra lepšího člověka?“
„Věřím v sebe a ve své činy?“
„Kdo jsem?“
„Kam kráčím?“
„Oddávám se životu, nebo se ho vzdávám?“
„Žiju v egu nebo v srdci?“
„Praktikuji vděčnost?“
Ve chvíli, kdy se uzemníme a uklidníme se můžeme naplno nedechnout do jediného času který skutečně žijeme a tím je přítomnost. Ve chvíli, kdy žijeme přítomností nám nic nechybí. Ptejme se právě teď sami sebe: „Co my chybí?“ Většinou zjistíme že nic, že se možná jen potřebujeme napít, protože máme žízeň. Bytí v přítomnosti a užívání se toho co je nám pomůže nebýt ve stresu, pomocí sebe-dotazování si můžeme uvědomit a opustit to, co nás tíží. Přítomnost je největším darem a terapeutem. Nikdy se nevrátíme do minulosti, a to co bude tvoříme bytím v přítomném čase.
S láskou
Eliška