Cestování Španělsko


Země, která mě měla nakopnout a dodat chuť do života anebo mě totálně dostat na kolena…

Bylo to čistě impulzivní, žádné sny o Španělsku, žádné plány tam cokoli vidět. Prostě jsme jen měli letenky a přemýšleli, kam po Evropě vyrazíme. Itálii jsme měli naplánovanou projet autem, tak letenky netřeba. Francii jsme chtěli příští rok až se všechno tak nějak uklidní a Anglie mi právě v tu chvíli přišla moc depresivní.

A pak mi padlo na mysl Španělsko, země, o které jsem nic moc nevěděla, protože mě vždycky minula. Přišla mi agresivní a až moc červená a já nemám červenou v takovém množství ráda. Ale zamyslela jsem se, vždyť proč ne. Možná právě ta býčí agrese a toreádorská víra v přežití je to, co potřebuji. Možná se v rytmu flamenga a paso doble konečně uvolním a vypnu.


A tak bylo rozhodnuto, navštívíme zemi vášně, tanců, koridy, rudých šatů a Cavi.

Trochu jsme podcenili váhu našich kufrů, ale naštěstí se to v České republice dalo ještě domluvit a paní u přepážky nám ochotně naše eura ušetřila. Ovšem cesta nazpět byla divočejší. Jen jsme si museli ještě jednou vystát frontu a jít přebalit kufry.


Víte já jsem si naprosto zamilovala tu atmosféru letiště, plnou očekávání, příletů i odletů. Dlouhých dovolených, věčných dovolených a krátkých cestování. Má duše tomu propadla a já měla tolikrát za rok ještě tu touhu se tam vypravit, jen tak si sednout, dívat se na lidi a vnímat tu atmosféru.

Ano, samozřejmě že bych nejraději odletěla, a to každý měsíc a klidně několikrát a dělám vše proto, abych mohla.


Po úspěšném příletu jsme byli tak nadšení, že jsme na místě, že jsme se lehce zamotali a překoukli autobusovou dopravu, která nás měla dovézt přímo na místo našeho pobytu. My byli na letišti v Barceloně a potřebovali jsme se dostat na Malgrat de Mar – hmm jen to slyším a vzpomenu si na klidná teplá rána a šumění moře… . Anglicky jsme se snažili dorozumět s řidičem autobusu, zda jede na metro, protože to nás mělo dovézt do našeho cíle. Řidič nám to odkýval a vyložil nás na místě, odkud nic nikde nejelo a my nevěděli kde jsme. Byla jsem trochu utahaná, ale brali jsme to s humorem. Na tupé koukání do mapy jsem neměla buňky, a tak jsem přesvědčila přítele, aby se někoho zeptal. Místní přeci vědí, kde jsou no ne?

Metro jsme našli a naše hodinu a půl dlouhá cesta do cíle započala. Metro bylo plné k prasknutí, ale jelikož bylo klimatizované, tak mi to bylo fuk. Nebyl tam takový pušinec jako v Pražských dopravních prostředcích, tam když občas vlezu, tak rovnou vystupuji, případně zkouším vydržet na další zastávku. Ale někdy je to vážně síla.


Cesta kupodivu ubíhala a bylo to jistě i tím, že jsme zde byli poprvé a potřebovali vše kolem vidět. Projížděli jsme městy a „vesnicemi“ nebo malými městy, kdo se v tom má vyznat, projížděli jsme kolem zchátralých budov ale to, co mě dostalo nejvíc bylo, když jsme začali jet podél moře. V tu chvíli se mi do očí draly slzy a já si ohromně oddechla. „Pane jo“ skoro jsme zapomněla jak velká třpytivá a kouzelná placka ztrácející se v horizontu to je. Vzduch se měnil a z dusného města jsme přijeli do mořem provoněného kraje.


Byla jsem jako ve snu a pak se ozvalo: „próxima parada Malgrad de Mar“ popravdě jsem tohle metrové hlášení milovala, přišlo mi sympatické, zvláště když zahlásili cíl. Náš cíl.

Náš hotel byl kousek od moře a k mému úděsu i malinkatý kousek od metro-vlaku – když vyjel z tunelů, byl to prostě vlak.


Mé obavy byly zbytečné, vlak jsem postřehla jen tehdy, když jsem ho viděla. V pokoji jsem ho absolutně neslyšela a u moře také ne. Musím říci, že se mi tím dost ulevilo a začala jsem být k bydlení u vlaků/meter tolerantnější. Navíc to má ohromnou výhodu v tom, že nemusíte věčně někam docházet a trmácet se, máte ho u nosu.


Malgrad de Mar je katalánské městečko a ležící na pobřeží Costa del Maresme. Je naprosto úžasné pro klidné dovolené a jelikož jím vede železnice, tak se i celkem rychle dostanete do Blanés – městečka vedle a také do Barcelony – tam cesta trvá tak hodinku a půl.


Byli jsme ubytovaní v hotelu Sorra D’or, který měl tři hvězdičky. Což mi bylo celkem jedno. Nejela jsem sem vysedávat na pokoji ale poznat nové město a jeho krásy i jizvy.


Každopádně ubytování zde bylo skvělé. Vše bylo čisté a pravidelně uklízené. Bohužel se z našeho horního pokoje s výhledem na moře stal nižší pokoj s výhledem do nitra hotelu, tedy na bazén.

To mě trochu zamrzelo, ale oba jsme věděli, že se tu doopravdy tolik nezdržíme, a tak jsme nad tím mávli rukou.


Cestu jsme si zařizovali sami a stejně tak i ubytování a výlety. Nechtěli jsme být ovce v poháněné grupě průvodcem. Nepotřebovali jsme vidět všechno v deseti dnech. Potřebovali jsme si odpočnout, načerpat nové město, moře, vína, místní jídlo a kulturu. Potřebovali jsme vypnout a jen být a užívat si, že jsme, a to se nám myslím podařilo.


Ještě pro upřesnění: Jeli jsme sem ještě před hlavní sezónou a musím říci, že to vřele doporučuji. Jediné mínus pro mě bylo to, že jsem velká zmrzlina, a tak se občas stalo vysvléknutí plavek a vlezení do moře bojem o přežití. Ale stálo to za to. Mraky se nad námi honily, pláže byly poloprázdné, a hlavně bez dalších Čechů.

Že už končím a moc jsem toho nenapsala? Ale kdeže. Za pár dní se můžete těšit na pokračování.

Zatím se mějte krásně a nasávejte vůni blížící se dovolené




Con amor


LP Angel

O mě 
Chci dostávat novinky
  • White Facebook Icon

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com